Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Informatika jako maturitní předmět

Sumář tezí k diskusi o maturitním standardu v oblasti informatika (INF) a informační a komunikační technologie (ICT).

  1. Skládání maturitní zkoušky z informatiky probíhá na školách v profilové části nejčastěji formou ústní, na SOŠ je oblast ICT ověřována i při závěrečných zkouškách vybraných oborů a při praktické zkoušce, na ostatních školách bývá dle dispozic školy zařazován maturitní předmět s ohledem na zvyklosti výuky ve škole. Forma ústní bývá v některých případech nahrazena formou obhajoba maturitní práce dle platné vyhlášky. Forma ryze písemné zkoušky se ve školách v profilové části neobjevuje.
  2. Ve společné části maturitní zkoušky jsou platné katalogy požadavků pro tento zkušební předmět vyhlášené MŠMT a CERMATem z roku 2010. Pro jarní termín MZ rok 2013 mohou dle platné legislativy žáci volit jako třetí povinný předmět ve volbě matematika, občanský a společensko-vědní základ a informatika. Katalogy v platném znění schvalovalo MŠMT na základě odborné diskuse pracovních skupin a ve spolupráci s kurikulárními ústavy – tehdy NUOV a VÚP.
  3. CERMAT pověřený přípravou společné části, pracuje na modelu informatiky ve společné části v této podobě
    1. Teoretická část zkoušky bude realizována klasickým didaktickým testem na 45 minut; test je složen jen z uzavřených úloh.
    2. Praktická úloha bude realizována na ICT technice školy v aplikacích používaných ve výuce v čase 75 minut; úlohy musí nabízet nezávislost na konkrétním programovém vybavení školy; test je složen z úloh, jejichž výsledkem jsou soubory, které následně hodnotí proškolená síť raterů CERMATu.
    3. S ohledem na pravidla počítačových učeben bude CERMAT popisovat cestu, jak minimalizovat rizika nepříznivého průběhu zkoušky (např. zamezení sdílení souborů, zajištění záložních pracovišť a podobně). Zajištění funkčnosti ICT techniky bude ale plně na odpovědnosti školy; CERMAT bude nabízet metodická doporučení a příklady dobré praxe pro školy, které budou potřebovat s nastavováním pravidel bezpečnosti a spolehlivosti svých PC učeben.
    4. U praktické úlohy bude školám nabídnuto více běhů konání zkoušky tak, aby se více rozprostřel zájem jednotlivých žáků v případně omezeném počtu PC učeben školy.
    5. Zkouška je plně otevřena širokému portfoliu operačních systémů a aplikací proprietárních či volně šiřitelných. Základním měřítkem je fakt, že výuka daných nástrojů ve škole probíhá v souladu s licenčními podmínkami daného softwaru.
  4. Při volbě tohoto maturitního předmětu pro každého jednotlivého žáka ve společné i profilové části je nutné brát v úvahu zejména následující
    1. Pozice oblasti informatiky a ICT v rámci výuky na škole. Zkušební předmět INF a ICT je definován katalogem jako striktně průřezový. Ze strany žáka je tedy nutné se orientovat ve všech 9 celcích katalogu příslušné úrovně a i samotný test musí obsahovat průřezově úlohy na všechny tyto celky katalogu.
    2. Srovnatelnost s jinými kvalifikačními rámci. Výklady standardu výkonu minimálním či optimálním v oblastech ICT a INF se velmi různí s ohledem na široký záběr RVP oblasti ICT a INF a také díky různému druhu kvalifikace učitelů informatiky přímo na školách. Různorodost výkladu dokumentů RVP i nejasné stanovení standardu žáka základní školy má za příčinu, že formativní vliv zkoušky z INF a ICT bude značný. I přesto je vhodné na standardech nadále pracovat a hledat také souvislosti se zahraničními modely ověřování ICT (a INF) gramotnosti.
    3. Mezioborové přesahy. Zejména oblast ICT bývá často ve školách vyučována průřezovým a mezioborovým způsobem. Je zřejmé, že většina z těchto aspektů je neslučitelná se zárukou, že katalog maturitního předmětu musí popisovat průřezově znalosti a dovednosti žáků napříč všemi maturitními obory bez ohledu na znalosti z jiných oborů (které by musely být předem jasně v katalogu informatiky deklarovány). CERMAT proto v rámci svých úloh bude prosazovat větší pojetí ICT oblasti jako řešení problémů za pomocí ICT technologií. Mezioborové souvislosti se v úlohách mohou objevovat jen do té míry, pokud odkazují na příslušné znalosti a dovednosti žáka školy základní (např. matematika při práci s tabulkovým procesorem a podobně).
    4. Nejasná návaznost na znalosti a dovednosti základní školy. V informatice je složité nalézt sdílený pohled na přidanou hodnotu střední školy, pokud neexistuje shoda o tom, jak z hlediska výkonu žáka (míra znalostí, dovedností, konkrétních výtvorů v digitálním portfolio a podobně) vstupuje na střední školu žák po devítileté školní docházce. Věřím, že v této diskusi je možné pokračovat, například jako v případě minimálního standardu vyvíjeného v roce 2011 pracovní skupinou MŠMT.
  5. Ke spolupráci na úlohách i dalších dokumentech CERMATu jsou průběžně zváni aktivní učitelé informatiky a ICT koordinátoři, kteří sdílejí mezi sebou zkušenosti z výuky předmětu, ze zajištění ICT techniky a pomáhají nastavit celý rámec ověřování ICT a INF ve společné části maturitní zkoušky. CERMAT přijímá průběžně zájemce o role autorů či revizorů testových úloh, ratery souborů, školy s možností nabídnout své žáky k pretestům úloh.
  6. Se školami a odbornou veřejností se bude v létě 2012 pokračovat ve veřejných diskusích o obsahu připravených testových sad a o proveditelnosti modelu zkoušky jako celku.

Teze byly vytvořeny za účelem vymezení hlavních milníků možné diskuse o maturitním rámci informatiky a informačních a komunikačních technologií.

CERMAT ve spolupráci s VÚP v Praze v roce 2011 uspořádal větší veřejnou diskusi o pozici ICT ve vzdělávání na SŠ, na diskusi neparticipovalo dostatek účastníků, její závěry si však můžete přečíst na stránce http://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=5175.

Závěrečná poznámka: „Děkuji všem učitelům, kteří se účastnili v týdnu od 18. června 2012 seminářů ke stavu přípravy maturity z informatiky. Jako jedna z připomínek se ukázala potřeba škol více sdílet náměty na činnosti v hodinách a na to, jak činnost žáka hodnotit. Věřím, že obec učitelská v informatice najde platformu na sdílení zkušeností z výuky a vzájemnou výměnu zkušeností. Základní volba pro žáka s technickým či přírodovědným zaměřením pro třetí povinný předmět je složitá a musí být vysvětlována a podporována modelem maturity ve škole jako celku – té „státní/společné“, tak i té profilové. Názory VŠ k pojetí vyšší úrovně dle platných katalogů vnímám jako možnost sladit očekávání VŠ od absolventů SŠ a umožnit zvolit jednotný jazyk o vstupních požadavcích maturantů z ICT (a INF) do studia na VŠ. V obou úrovních obtížnosti je nasnadě diskutovat o očekávaných znalostech a dovednostech v ICT maturantů při vstupu na pracovní trh.“


Poznámky k portálu

Pamatuji si na svou první konferenci „Počítač ve škole“ ještě když byla ve Žďáru nad Sázavou. Velice mne tam oslovila přednáška o tvořivé informatice a způsob jakým Eva Hlavatá představovala své zkušenosti z výuky informatiky na základní škole. Jako začínající učitel jsem na akci sám  nevystupoval, ale konference mne přesvědčila o tom, že aktivní a dobrý obsah konference bude mít konference jen tehdy, pokud lidé nabízejí sami témata ke sdílení a předávání. Na dalších ročnících jsem postupně nesměle a pomalu přispěl do programu i svými příspěvky.

O portálu RVP jsem se dozvěděl, když jsem byl pozván jako učitel informatiky a člen Jednoty školských informatiků k jednání Rady vzdělávací oblasti pro ICT pro Výzkumný ústav pedagogický v Praze. Jako jeden z bodů tehdejšího setkání jsme řešili, jak naplnit portál zajímavým obsahem vzhledem k obsahu oboru ICT. Portál se postupně plnil novými moduly a slova  “sdílení učitele“ nabývala mnoho nových rovin.

Z mého života s portálem od jeho počátku do dnes chci upozornit také na to, že portál nebyl zpočátku místem, kde se lidé měli setkávat a sdílet zkušenosti. Pod články nebyly diskuse, moduly určené ke sdílení i jiné se rodily teprve postupně a všechno chtělo svůj čas. Portál nabízí formu ke sdílení, kterou do té doby žádný jiný nástroj pro učitele nenabízel. A stejně tak, jako jsem se i já pomalu učil nabízet a sdílet své zkušenosti na konferencích a pak i na portálu, myslím si, že každý uživatel portálu procházel podobnou cestou. Odhaduji, že 90 procent uživatelů portálu sledují, co se kde děje, stahují a prohlížejí si, co ostatní nabízí. Až je někdo někdy pošťouchne, třeba i motivuje v rámci potřeb školy/komunity školy/rodičů, rádi najdou odvahu ke sdílení.

Odvaha ke sdílení se nerodí ze dne na den, učitelé potřebují svůj čas, aby si na nové inovace i nástroje zvykli a pustili je do svých kabinetů a tříd. A jako Pan psycholog Matějček kdysi mluvil o základních potřebách dítěte a jednou z nich je potřeba místa a seberealizace, dovolím si říci, že „sdílející učitel“ potřebuje mít své místo, kde se může seberealizovat a vědět, že jeho náměty a myšlenky budou vyslyšeny. A takovým místem je sborovna školy a portál RVP.CZ. Při podporované činnosti portálu mohly články procházet kontrolou revizorů, fóra byla moderována a každý další modul měl svou duši a aktivní lidi, kteří se o svůj modul starali. 

Svůj příspěvek k diskusi o potřebnosti portálu RVP a jeho erudované podpoře bych uzavřel výzvou, že se snad najdou sponzoři, kteří odvážné sdílející učitele podpoří (třeba i finančně) aby se konkrétní témata otevírala a portál RVP byl nadále bezpečnou a otevřenou „sociální sítí“ pro učitele.

Chtěl jsem svou vlastní cestou reagovat na diskuse o současnosti, minulosti a budoucnosti metodického portálu RVP. Zdravím Radu starších portálu.


ICT všude, kam se podíváš

Reakce na lekci „Teoretická východiska reformy školství“ v kurzu
Vzdělávací technologie pro 21. století

Jsem typ člověka, který rád přijde na místo X s několika otázkami, chce na ně znát odpověď a většinou odchází s 1-2 odpovědmi, ale s dalšími 10 otázkami navíc odchází. Tak se prioritní fronta mých otázek jaksi nezmenšuje, ale snad se zvětšuje objem AHA efektů, kterých průběžně dosahuji.

Místem s otázkami je pro mne o kurz o technologiích na portálu RVP.

V rámci první lekce se pokusím vypíchnout tři otázky, které mne stále pálí.

1. Jakou roli má učitel a rodina v tom, jakým způsobem bude dítě moderního věku používat internet a další technologie?

Moje odpověď si bude protiřečit. Na jednu stranu očekávám, že s novými technologiemi, stejně tak jako s nožem nebo automobilem, naučí děti pracovat poučený dospělý, který zná více souvislostí a dokáže děti varovat o rizicích a také jim ukázat přínosnost všech novinek. Na druhou stranu dospělý by měl umět zajít za dítětem a zeptat se ho – co jsi to objevil? Co děláš na tom internetu? Co to pro tebe  znamená napsat si status do FB profilu? Protože jedině tak může tento dospělý s důvěrou reagovat na svět dítěte a poučený jít do dalších setkání a konfrontací s fenomény web 2.0 služeb našeho věku.

2. Jak máme reagovat na trend 1:1 v používání technologií ve školách?

Odpověď za mne je jednoduchá – připravovat se na to a nepřecenit. Do té doby, než odpadnou úplně klávesnice, budu určitě dětem vysvětlovat ve školení PC učebně, jak je dobré umět ovládat klávesnici a že získají lepší práci, pokud na sobě budou pracovat. Do té doby, než budou online nástroje plně dostupné a „povolené“ rodiči a zaměstnavateli při práci z domova/práce, je opravdu cesta učit děti technologie desktopové ve školní PC učebně, které máme tady a teď a umíme v nich být efektivní, pozorní, jsme si v nich jistí. Na druhou stranu nesmíme před trendy zavírat oči a naopak hledat v nich to, co je pro nás zajímavé a přínosné. Líbilo by se mi, kdyby osnovy školám přikazovaly – jeden den v měsíci věnujte všemu, co je nové, co jsme Vám do osnov nikdo nestačili dát a otevřete sobě i dětem oči k tomu, abyste se na „staré osnovy“ uměli koukat novýma očima :-) V matematice, tělocviku, informatice, běžném sdílení prostoru a času ve škole. A pozvěte na tato setkání i rodiče. Ve výuce informatiky se o něco podobného snažím (zatím bez těch rodičů), je otázka, jak se  daří.

3. Koho všeho se týkají technologie ve škole?

Zde mám asi jedinou jednoznačnou odpověď – týkají se všech. Rodičů, dětí, prarodičů, učitelů, družinářek, vedení školy, školníka, kuchařky, policie, která hlídá děti v okolí školy a dohlíží na bezpečnost, politiků, kteří rozhodují o prioritách ve školách, zřizovatelů škol, novinářů, výrobců hardware a software, správců sítí ve školách, ICT metodiků a koordinátorů, ministerstva, doktorů, kteří léčí dětem nemoci z prosezených zadků u počítačových her, psychologických poraden, které rozhodují na čem jsou a nejsou děti závislé a případně mohou naordinovat počítač jako kompenzační pomůcku u specifických poruch učení, občanských sdružení, která mohou sdílet své názory na způsoby využití ICT na školách, vysokých škol, které připravují budoucí učitele, zaměstnavatelů, kteří mohou nabízet dětem exkurze a pomoci jim nahlédnout do světa využití ICT ve světě práce a „vydělávání“ peněz. Jde o tak komplexní výzvu a hozenou rukavici, že slovo ICT se dnes objevuje ve všech souvislostech našeho vnímání světa. Tak snad děti společně připravíme na budoucnost, o které dnes nevíme, jak bude vypadat. (Jak zaznělo v samotném kurzu a moc se mi to líbí.)

Náměty na moje otázky a odpovědi vzešly z online setkání v kurzu a z přednášky pana Bořivoje Brdičky, kterou přednesl v rámci kurzu. Děkuji za možnost dokopat se k tomu veřejně vylít část myšlenek z mé hlavy a těšit se z reakcí a námětů od ostatních účastníků kurzu.